Žádný učený z nebe nespadl ...

30. července 2008 v 13:25 | Jasmiiine <3 |  Příběhy z ambulance
No, tak je tu po delší době zase nějaká jednorázovka. Většinou moje povídky vznikají tak, že (si)
hraju na doktorku Cuddyovou. No a ten příběh z toho tak nějak samovolně vyplyne. Tohle je
jedna z nich ...
Tentokrát se můžete těšit na paní Copelandovou, která by mohla mít z fleku doktorát ...

"Doktorko Cuddyová ? Máte na dvojce pacienta." oznámila Lise mladá sestřička. Tak kolem
dvaceti. Tuhle vlastně Lisa ani neznala. Podívala se na jmenovku. Jannet.
Lisa pokývla hlavou ke složce, kterou Jannet držela a s úsměvem se zeptala: "A dáte mi jeho
složku ?"
Sestřička se začervenala a s tichým "Promiňte" jí podala složku. Hned na to se otočila a
nervózně odešla. Přece jen, byla tu nová.
Přešla tedy k ordinaci a s lehkostí člověka, který tento pohyb prováděl už milionkrát,
otevřela dveře. Jako první spatřila strhanou ženu, která vypadala, že už má něco za sebou.
Její rovné, blonďaté vlasy jí lemovaly hranatý obličej. Zmateně těkala očima z Lisy na
malého kloučka, sedícího na lůžku. "Dobrý den." Pozdravila Lisa, zatímco si pročítala složku.
Paní neodpověděla jenom se ustaraně podívala na své dítě. Ben, jak zjistila, měl údajně před
dvěma dny spolknout hračku a jeho maminka měla strach aby se něco nestalo.
"Tak se na to podíváme." řekla uvolněně Lisa a nahodila milý úsměv. Vzala si dřívko a
pokynula Benovi aby otevřel pusu. "Jak velká je ta hračka ?" obrátila se poté na jeho
maminku. Paní rozepnula kabelku a vyndala z ní nějaký předmět. "Takhle. Je to úplně to
samé. Ben jich má celou sadu." řekla a podala Lise plastové kolečko. Takhle velký předmět
nemohl jen tak projít hrdlem.
Najednou někdo rozrazil dveře. Lisa se ani nemusela ohlédnout, aby věděla kdo to je. Nijak ji
to nepřekvapilo. House tohle dělal naprosto běžně. Zato Benovu matku to překvapilo hodně.
Leknutím nadskočila, div, že neslítla ze židle. "Housi, mám pacienta." zasyčela Lisa tiše. "Já
taky." pronesl a klidně se posadil na židli. "Nebojte, já počkám."
Lisa radši už nic nenamítala. S tichou omluvou se otočila na vystrašenou paní a řekla Benovi,
ať si lehne. Mezitím vytáhla ze skříňky zmrazovací roztok a strčila Benovi pod hlavu malý
polštář. Otevřela mu pusu a nastříkala mu roztok do pusy. "Polkni." řekla a vzala si nástroj,
který jí House podával.
Jenže malý Ben se nehodlal vzdát bez boje. Začal okolo sebe prskat a za chvíli se naklonil a
vyplivl zbytek roztoku na zem. Lisa se na něj zamračila. "Musíš to polknout pokud mám tu
hračku vyndat."
"Já to nechci. Je to hnusný !" zašklebil se. "Promiň, ale nedá se nic dělat. Musíš to polknout."
snažila se ho přesvědčit Lisa. "Já to nechci !" začal křičet Ben. "Nechci, mami. Nechci !" Lisa
se podívala na House. Ten na malého Bena jen zamyšleně koukal.
"A nešlo by to udělat nějak jinak ?" zeptala se paní. "Viděla jsem, že se tyhle věci dávají
třeba do pití."
"Jenže zmrazovací roztok se nesmí s ničím mísit. Mohl by mít nežádoucí účinky."
vysvětlovala Lisa. "Nemohla byste ho nějak přesvědčit ?"
"Je mi líto, nechce to." pokrčila matka rameny. To už Lise došla trpělivost. "Tak si mu tu
hračku vyndejte sama." řekla a stiskla kliku. Někdo jí však chytil za rameno. House jí něco
pošeptal a Lisa se zase otočila. "Tak fajn, zahrajem si na zlýho doktora."
Přistoupila k Benovi a znovu mu nastříkala roztok do pusy. Pak ho ale chytla za čelisti, aby
nemohl hýbat hlavou a ucpala mu nos. "Co to děláte ?" zeptala se vyděšeně jeho matka.
"Vždyť ho udusíte !"
"Pokud polkne, tak ne." opáčila Lisa. Malý Ben po chvíli skutečně polknul. Konečně se mu
Lisa mohla podívat do krku. To, co tam spatřila jí, ale vyrazilo dech. "Housi ? Pojďte se
podívat." řekla a poodstoupila od pacienta. Bylo vidět, že na House to taky udělalo dojem.
"Paní," zasekla se. Rychle se podívala do složky a začala větu znovu. "Paní Copelandová,
mám pocit, že jste nám neříkala pravdu." řekla Lisa opatrně. "Chcete říct, že jsem vám v
něčem lhala ?" obořila se na ní naštvaná matka.
"Tak nějak." řekl za Lisu House. "Ale .." začala novou větu, ale Lisa ji předběhla. "To kolečko
nemohl váš syn spolknout předevčírem." řekla a vrhla na paní Copelandovou přísný pohled.
"Začalo mu tam totiž …. zarůstat. Vlastně dokonale srostlo s jícnem." dodala.
"Já, myslela jsem. Totiž. .." nemohla ze sebe vyloudit smysluplnou větu. "To kolečko tam
musí být nejméně dva měsíce." řekla Lisa a hned pokračovala : "Jediný důvod, proč neměl
váš syn potíže s dýcháním nebo s pitím a tak dále, je ten, že mu ta hračka uvízla v krku
nějak takhle." řekla Lisa a přitom názorně předvedla paní Copelandové, co má na mysli.
"Promiňte, víte myslela jsem, že by mohla ta věc projít, a že jí objevím v nočníčku. Ale nějak
dlouho se neobjevovala, tak jsem si řekla …"
"Po dvou měsících ?" podivila se Cuddyová. "Myslela jste si, že trvá dva měsíce než projde
věc zažívacím traktem ?" Tomu nemohla uvěřit. Setkala se už s hodně případy lidské blbosti.
Tedy vlastně nevědomosti, ale tohle bylo trochu moc. "Ne, to ne. Samozřejmě." začala se
smíchem paní Copelandová. "Trvá to něco kolem měsíce, viďte ?"
House s Cuddyovou se na sebe podívali. "No, já ho půjdu zapsat na operaci." řekla nakonec
Lisa. Jakmile se za ní a Housem zavřeli dveře, nemohla už zadržet smích. "To je fakt tak blbá
nebo nás chtěla pobavit ?" zeptal se House. "To nevím, ale pokud bylo účelem to pobavení,
povedlo se."
Zrovna, když Lisa diktovala Benovy údaje vrchní sestře, aby ho mohla zapsat na operaci,
vylítla ze dveří ordinace maminka. "On se dusí ! Můj synek se dusí ! Plive pěnu." křičela. Lisa
s Housem se šli ihned podívat co se stalo. Malý Ben se svíjel na lůžku a prskal kolem sebe
pěnu. Byl celý červený. Viditelně nemohl dýchat.
"Jenom jsem mu dala napít džusu a .." vysvětlovala maminka. "Vy jste mu dala džus ? Copak
jsem neříkala, že se mrazicí roztok nesmí s ničím míchat ?!" křičela na ni Cuddyová. "Vy ho
vážně chcete zabít !" dodala. "Jsou lepší a pohodlnější způsoby, jak se zbavit svého dítěte."
zašeptal House vzlykající mamince, ovšem tak hlasitě aby to slyšela i Cuddyová.
"Rychle, na výplach !" zavolala Cuddy na nějakého doktora venku a poslala mu pojízdné
lůžko s kašlajícím Benem. Chvíli se za ním koukala a pak se konečně otočila na House. "Tak
co máte s tim pacientem ?"
"Teď už asi nic. Ten už je stejně mrtvej …
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lisa Lisa | Web | 30. července 2008 v 19:56 | Reagovat

hezký!!!! :) těšim se na další povídku :)

2 Otto Otto | 5. prosince 2011 v 22:35 | Reagovat

To je moc smutný...v telce dr. House všechny zachrání ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama